V městečku se nachází několik větších podniků, většinou s tradiční výrobou

Potravinářský průmysl je zastoupen podnikem s největším počtem zaměstnanců - Mlékárnou Olešnice. Dalšími průmyslovými podniky je provoz podniku Agroplast s kovovýrobou, Agroservis, - firma prodávající zemědělskou techniku a poskytující její servis s kovovýrobou a menší podnik s tradiční výrobou umělých květin Moraviaflor. Výčtem největších podniků nelze tuto kapitolu uzavřít. Postupně se totiž rozšiřuje výroba v různých odvětvích: kovovýrobě, výrobě masných výrobků, stavebnictví a dalších.

Tuto výrobu však provádějí firmy s menším počtem zaměstnanců.

Výroba limonád s tradicí od roku 1888 byla necitlivě ukončena vlastníkem v roce 1997. Další potravinářskou firmou, která ukončila provoz (v roce 2006) je firma K. Čápek a syn, skončla tak další tradiční výroba s více než stoletou historií. Náhradou masné výroby je nová olešnická firma Řeznictví a uzenářství F. Šutera.

Za zmínku stojí velmi zajímavá výroba se staletí trvající tradicí, dnes řazená do kategorie uměleckých řemesel, v republice ojedinělých. Je to výroba modrotisku. Tradiční výroba plátna v městečku  v minulých stoletích byla doplňována prací barvířů. Výroba modrotisku v Olešnici se traduje až do 17. století. Po celá staletí bylo používáno přírodní barvivo indigo. Na plátno se tisklo ručně přitlačením formy namočené do barvy odpuzující hmoty (tiskařská rezerva) a pak se plátno obarvilo. Přepráním plátna se jednak odstranila rezerva, jednak přebytečná barva. Formy byly desky z tvrdého dřeva vybraných stromů (např. hrušeň, švestka) a do nich byl nabit měděný plech či drát, který tvořil různé vzory. Strojový tisk v továrnách znamenal konec ručního tisku plátna a tak je olešnický modrotisk výrobou velice vzácnou a nevídanou. Dílna u Danzingerů, která se nachází proti kulturnímu domu, používá dodnes forem i receptur předávaných z generace na generaci přes 160 let. Více informací na stránkách Modrotiskové dílny rodiny Danzingerů.

Okolí Olešnice lze zařadit do bramborářsko - obilné oblasti. Tomu odpovídá i výrobní činnost olešnických zemědělců. V zemědělské půdě převládá orná půda, a to s touto skladbou pěstovaných rostlin: Obiloviny jsou zastoupeny ječmenem jarním, pšenicí ozimou, žitem ozimým, méně ovsem a krmnou kukuřicí. Brambory jsou pěstovány na ploše srovnatelné s plochou osetou pšenicí nebo žitem. Oblast živočišné výroby je zaměřena převážně na chov hovězího dobytka v kravínech. Část jatečního dobytka je chována ve výbězích na Závrší.

Olešnice a nejbližší okolí neleží na trase železnice. Nejbližšími železničními stanicemi jsou Letovice (15 km) a Skalice nad Svitavou (18 km) na dvojkolejné trati číslo 26, která patří k významnějším rychlíkovým tratím. Spojuje Bratislavu s Brnem a Prahou. Po ukončení rekonstrukce v devadesátých letech je trať součástí mezinárodního koridoru.

Silniční síť Olešnicka je poměrně hustá, silnice jsou kryté živičným povrchem. Ve vzdálenosti 5 km od Olešnice, v Rozseči, probíhá silnice ze Ždáru nad Sázavou do Prostějova. Letovicemi pak vede silnice I/43 z Brna do Svitav. Všechny ostatní silnice jsou II. a III. kategorie.

Spojení autobusy má Olešnice s městy Brnem, Boskovicemi, Bystřicí nad Pernštejnem, Letovicemi a Poličkou. Poměrně dobré spojení je do všech větších okolních obcí regionu. Zvyšuje se potřeba dopravy osobními vozidly a s tím spojená potřeba nových odstavných ploch.

V uplynulých letech se výrazně zlepšil stav sítě místních komunikací jejich rekonstrukcí.

Modrotisk