Leopold Benáček

Pater Leopold Benáček se narodil 14. listopadu 1901 v Nosislavi na jižní Moravě do rodiny domkáře Jana Benáčka a jeho ženy Marie, roz. Petrů. Seminář absolvoval v Brně, kde byl 5. července 1924 biskupem Norbertem Janem Nepomuckým Kleinem vysvěcen na kněze. Jako duchovní působil od 1. srpna do 31. prosince 1924 v Dolních Loučkách u Tišnova. 

Do Olešnice přišel v roce 1925, kdy byl ustanoven farářem místní římskokatolické farnosti. Právě zde prožil nejvýznamnější období svého života a svým působením se nesmazatelně zapsal do historie města.

Po svém příchodu se velmi rychle stal nejen duchovním správcem farnosti, ale také výraznou osobností veřejného života. Vynikal mimořádnou pracovitostí, organizačními schopnostmi a hlubokým vztahem k místu, kde působil. Věnoval se nejen duchovní správě, ale i kulturnímu a společenskému rozvoji Olešnice.

Leopold Benáček byl úzce spojen s činností katolického tělovýchovného spolku Orel, který měl v meziválečném období v Olešnici významné postavení. V letech 1925–1931 působil jako starosta místní jednoty a významně se zasloužil o rozvoj spolkového života. Podporoval práci s mládeží, kulturní akce i vzdělávací činnost.

Vzhledem k nedostatku místa pro aktivity jednoty se v roce 1926 se rozhodlo přistavět k hostinci Na Poště Katolický dům – Orlovnu.

Na uskutečnění realizace stavby měl velké zásluhy P. Leopold Benáček. Spolu s členy kopal a přesíval písek jak z pískovny Za strážemi, tak ze Závrší a crhovského potoka. Lámal kámen v lomech Pod horkou a v Šiberáku. Obcházel hospodáře a prosil o poskytnutí formanky na odvoz materiálu na  stavbu Orlovny. P. Benáček se také rozjel za kunštáckou hraběnkou, ctihodnou sestrou Anežkou Coudenhove-Honrichsovou do kláštera v Rajhradě, aby ji požádal o poskytnutí dřeva na stavbu Orlovny. To všechno se stihlo od podzimu 1925 do jara 1926.

Dne 13. dubna 1926 se začalo s kopáním základů. Za 10 týdnů se  budova pokrývala.

Postavení a otevření Katolického domu umožnilo v následujících letech významný rozvoj tělovýchovné a kulturní činnosti Jednoty Orla. Orlovna byla hojně využívána. Na uhrazení dluhů se ročně sehrálo šest až deset divadelních představení. Dále se zde konaly nejrůznější duchovní cvičení, přednášky, besídky, sportovní akademie, plesy a cvičení orelských členů.

Dne 26. září 1926 byla Orlovna slavnostně posvěcena místním farářem panem radou Františkem Soukalem. Na pozvání P. Benáčka přijel sám starosta Orla P. mons. Jan Šrámek. Popis stavby a slavnostního svěcení Orlovny dne 26. září 1926 je uvedeno v pamětní knize, podle zápisu P. děkana Leopolda Benáčka.

   

   

Velkou zásluhu měl také na výstavbě a rozvoji olešnické Orlovny, dnešního Katolického domu, který se stal centrem společenského života města. Stavba Orlovny začala v roce 1926. Leopold Benáček s ostatními členy jednoty kopal a přesíval písek, prosil hospodáře o půjčení formanky na odvoz materiálu. Žádal i o dřevo na stavbu.

Benáček chápal farnost nejen jako místo bohoslužeb, ale jako prostor, kde se má utvářet soudržná a kulturně živá obec.

Nejvýznamnější stopu zanechal v kostele sv. Vavřince, kterému věnoval velkou část svého života. Pod jeho vedením proběhla rozsáhlá obnova interiéru i exteriéru chrámu.

Roku 1931 vykonal zkoušku pro učitelství na střední škole, zůstal však nadále v duchovní správě. Řádným farářem byl ustanoven 2. dubna 1934.

V roce  1938 byla budována opěrná zeď  u kostela sv. Vavřince, po zbourání budovy olešnického divadla. Stavbu zdi si vzal na starost pan farář P. Leopold Benáček, který byl také členem obecního a okresního zastupitelstva a tak pomohl se subvencí na stavbu.

V té době se také prováděla přestavba silnice, kterou vedl stavitel Šmíd z Poličky, bylo třeba velké množství kamene a proto byl otevřen lom kamene poblíž Olešnice u Ostré Horky, naproti vzniklému vodovodu pro Olešnici.

Velké kameny, pěkně lícované dávali lamači stranou a ty potom byly použity na stavbu zdi.

Během stavby dostal Leopold Benáček nápad, že by na rohu mohla být umístěna nějaká socha. Obrátil se proto do Pelhřimova na Chrámové družstvo a od tud si vyžádal různé sochařské návrhy.

Nejpěknější byl návrh sochy sv. Václava na koni. Velké 4 kusy pískovce byly dovezeny z lomu od Podhorného Újezdu u Hořic. Žulový kvádr pod sochu byl dovezen z lomu u Skutče, ten opracoval kameník Strejček.

Sochařský materiál byl složen u věže kostela, kde jej opracovali sochaři Antonín Berka a Rudolf  Hrádek, poté byly přemístěny na zeď před kostelem, kde dostaly konečnou podobu. A tak se dostalo postavením sochy sv, Václava krásné výzdoby ze strany silnice.

Významným krokem byla také změna zasvěcení chrámu. Původně byl kostel po přestavbě v 19. století zasvěcen sv. Leopoldovi, ale Benáček usiloval o návrat k původnímu patronovi.

Na jeho žádost vydal papež Pius XII. v roce 1943 rozhodnutí, kterým byl kostel znovu zasvěcen svatému Vavřinci, tradičnímu patronovi olešnického chrámu.

V letech 1942-48 došlo k velkým úpravám vnitřku kostela. Olejové malby, které nedovolily kostelním zdím dýchat byly otlučeny, kostel omítnut a vymalován. Kolem oken byly namalováni čeští světci. Na hlavním oltáři byly umístěny obrazy ze života sv. Vavřince. Nádvoří u kostela bylo celé vydlážděno zbouráno staré divadlo, zbudováno nové zábradlí a socha sv. Václava.

Ve 30. a 40. letech 20. století:

• byla obnovena fasáda kostela,
• upraveno okolí chrámu,
• vybudována kamenná terasa před kostelem,
• vznikla nová umělecká výzdoba interiéru,
• byly pořízeny nové oltáře,
• instalována nová křížová cesta,
• vznikla výmalba tzv. „Českého nebe“ se zobrazením českých světců.

Na obnově spolupracoval s významnými umělci své doby:

• architektem Klaudiem Madlmayrem
• malířem Petrem Pištělkou
• sochařem Bedřichem Stefanem
• malířem Hubertem Kovaříkem
• řezbáři bratry Kotrbovými

Jeho přáním bylo, aby olešnický kostel byl nejen místem modlitby, ale i kulturní hodnotou pro budoucí generace. Dochovala se jeho slova:

„Já mám pouze jedno přání, totiž aby náš kostel byl opravdu krásný.“

Tato věta velmi výstižně charakterizuje jeho životní postoj.

Dne 10. ledna 1947 byl jmenován bystřickým děkanem se sídlem v Olešnici.

Po komunistickém převratu v roce 1948 se stal P. Leopold Benáček jedním z kněží, kteří byli pronásledováni státní mocí. Jeho aktivní působení v církevním i veřejném životě bylo novému režimu nepohodlné.

13. září 1950 byl zatčen a odvezen do internačního tábora v Želivě. Dne 5. července 1951 odvezen do Hájku. Následně byl odsouzen okresním soudem v Kladně na šest měsíců nepodmíněně. Trest nastoupil 10. dubna 1953 v Kutné Hoře. Propuštěn byl již 4. května 1953 při amnestii. Musel nastoupit na státní statek Andělka u Frýdlantu v Čechách. Od května 1954 pracoval jako skladník v obchodním domě Petrov v Brně, od roku 1958 do roku 1963 tamtéž jako průvodčí tramvaje. Státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti mu byl vrácen 16. prosince 1963, kdy se stal farářem v Nosislavi. Zde působil až do své smrti.

V Nosislavi se nesmazatelně zapsal do povědomí, zejména pro svou milou povahu, díky jasným názorům a svým rozsáhlým znalostem v mnoha oblastech. V roce 1974 se slavilo 50 roků jeho kněžství a byla to v době Husákovy normalizace odvážná událost takto slavit. Jako perličku uvádíme, že na faru mu přišli zpívat i členové evangelického pěveckého sboru. S humorem se vzpomíná, jak vzal velký klíč, zamkl faru, aby mu nemohl nikdo utéct bez pohoštění. Byl to vlastně první pokus o ekumenické vztahy. V době jeho působení se opravoval kostel. Zcela spontánně pracoval se všemi lidmi i jako pomocný dělník. A hlavně neúnavně organizoval a asi i mnoho věcí platil ze svého. Žil velmi skromně, na svou dobu až nezvykle asketicky.

Současně mu byl zakázán návrat do Olešnice, kterou měl po mnoho let opustit. Tento zásah znamenal velmi bolestné přerušení jeho celoživotního díla. Do Olešnice zavítal na krátkou návštěvu až v roce 1968 v době Pražského jara.

Zemřel dne 19. července 1977 v Nosislavi ve věku 75 let.

Podle svého přání byl následně pohřben v Olešnici, mezi lidmi, kterým zasvětil nejdůležitější část svého života.

Na jeho počest se od roku 2000 v Olešnici každoročně v květnu koná Memoriál P. Leopolda Benáčka, celostátní orelské závody v přespolním běhu. 

P. Leopold Benáček zůstává jednou z nejvýznamnějších osobností moderních dějin města. Nebyl pouze knězem, ale také organizátorem, vzdělavatelem, podporovatelem spolkového života, ochráncem kulturního dědictví, a člověkem pevné víry.

Jeho odkaz dnes připomíná pamětní deska, kostel sv. Vavřince, Katolický dům, i vzpomínky generací olešnických obyvatel.

Díky jeho mimořádnému úsilí získala Olešnice osobnost, která svým životem výrazně přesáhla hranice běžné duchovní služby a stala se trvalou součástí historie města.