Výročí první písemné zmínky o Olešnici – II.

Koncem 16. století začala na obecním pastvisku Vejpustku vznikat nová část obce, která si svůj název dochovala do dnešních dnů. V té době také Jana Eva z Lichtenštejna a z Mikulova a na Kunštátě, jíž Olešnice patřila, darovala městečku pivovar a pouze na trhu povolila prodej soli, másla, sýra, vajec i jiných poživatin, také vlny a obilí. Na samém počátku 17. století, kdy se majitelé panství měnili jako dubnové počasí, byly povoleny cechy kožešnický, řeznický a soukenický. Později vznikl cech obuvnický, kovářský a mlynářský. V té době stávalo před kostelem ve dvou řadách 12 masných krámů. Dalo by se říci, že průmysl u nás byl velmi rozvinutý.

Městečko spravoval rychtář (před rokem 1600 zvaný purkmistr), jmenovaný vrchností. Původně stávala rychta na místě Panského domu, pro ty úplně mladé - v dnešní horní části obchodu COOP. Rychtář ručil za dodržování příkazů vrchnosti, vybíraní daní a dále soudil všechny rozepře. S tím mu pomáhali na rok nebo dva zvolení konšelé. Olešnice měla hrdelní právo a popraviště pod Skalkami. Město si vydržovalo také svého písaře, který vyřizoval všechny písemnosti a vedl městské knihy. Mezi významné rodiny patřili Hudcovi, Létovi nebo Čermákovi. Ty již dávno upadly v zapomnění. Z Volešnice, jak je psáno v městských knihách pražských, pocházela rodina Škrétova – děd barokního malíře Karla Škréty zde byl kožešníkem a šenkýřem, ale v roce 1556 se odstěhoval.

Tak, jak se měnili majitelé panství, docházelo i ke změnám víry a vyznání. Je známo, že v roce 1550 za pánů z Pernštejna byl v Olešnici mimo katolíků zřízen sbor českobratrské církve. Zděná modlitebna stávala na Moravské straně (č.p. 182), páni z Hardeka byli luteránští vyznavači a tak na počátku 17. století bylo více luteránů, málo katolíků, ale kostelík na místě hřbitovního kostela v té době již stával.  Po bitvě na Bílé hoře hodně jinověrců Olešnici mnohdy i tajně opouštělo, protože císařským nařízením z roku 1627 museli všichni vyznávat katolickou víru. V roce 1631 bylo v Olešnici 79 domů obývaných a 51 pustých.

Blahobytu a dobrým poměrům udělala přítrž třicetiletá válka(1618-1648), jejíž příčinou byly jak náboženské, tak mocenské spory. Nejbližší bitva se podle pověsti stala na hranici olešnického a ústupského katastru na pastvině zvané „Oulehla“, kde byl poražen houf Švédů. Obyvatelé trpěli drancováním a nájezdy námezdných žoldnéřů, ale museli ubytovávat a živit vojáky i jejich koně. V té době se také začaly hodně kopat tajné chodby pod náměstím, aby zde bohatší měšťané ukryli svůj majetek, případně mohli tudy utéci.         Pokračování příště

Podle Pamětní knihy městečka Olešnice a Dějiny městečka Olešnice od Josefa Višinky a dále Město Olešnice Kapitoly z historie od PaedDr. Zdeňka Peši zpracovala Ivana Kozlová.