Olešnice slaví 950 let

Jak jste již jistě zaregistrovali, objevují se ve zpravodajích články/výtahy z olešnické kroniky pojednávající o historii našeho městečka. Tyto články mají své opodstatnění, neboť letos je tomu 950 let od první písemné zmínky o Olešnici. Krom těchto písemných připomínek chystá vedení města spolu s místními podniky a spolky i oslavy, jak se na takové výročí patří. Tedy již teď si můžete ve svých kalendářích zakroužkovat datum 28. září, kdy toto kulaté výročí oslavíme v rámci Svatováclavského jarmarku. Těšit se můžete na bohatý kulturní program, dny otevřených dveří, ale také na bohaté občerstvení, nebo na setkání se sousedy, či rodáky, kteří již v Olešnici nežijí. A víte-li o nějakém olešňákovi (příbuzný, známý, kamarád, atd.), který bydlí někde jinde, ale neměl by na této akci chybět, určitě mu dejte vědět, ať za námi do Olešnice v tento významný den přijede a oslaví s námi toto významné jubileum.

Více o programu a akci samotné se dozvíte v zářiovém vydání zpravodaje.

Těšíme se na setkání.

Výročí první písemné zmínky o Olešnici – V.

Po bitvě u Hradce Králového (3.6.1866) procházelo opět Olešnicí nejdřív poražené rakouské vojsko a potom i vítězní Prusové. A opět museli olešničtí zásobovat masem, chlebem, vínem, ale i dřevem vojenské tábory u Křtěnova a Crhova. Asi 150 mužů u nás měsíc pobývalo a dovleklo choleru, na kterou zemřelo asi 60 místních obyvatel.

Roku 1861 již měla Olešnice poštovní úřad, který byl od roku 1879 doplněný o telegraf. Olešnice měla jako jediná obec na panství kunštátském právo vybírat sama daně a mít svůj daňový neboli kontribučenský fond. V roce 1864 (nebo z jiného pramenu až v roce 1865) vznikla kontribučenská záložna, jejímž předsedou byl zvolen Hynek (Ignác) Puchar. Peníze se do ní neukládaly, jen půjčovaly z kmenového fondu drobným zemědělcům, jinak byly uloženy v místní Občanské záložně založené 21. ledna 1864. Roku 1873 byla zbudována silnice z Olešnice přes Křtěnov do Hodonína. V roce 1874 byl zřízen místní chudobinec, který dostal od císaře Františka Josefa I. povolení nést jméno „ Chudobinec korunního prince Rudolfa“( v letech 1939-1945 Živnostenská škola a potom zdravotní středisko) a kolem roku 1884 byla Olešnice i centrem zdravotnickým pro 14 přilehlých obcí. První obvodní lékař byl Václav Felkl, rodák z Radiměře. Lékárnu však okresní úřad povolil až v roce 1928 PhMr. Rudolfu Kselíkovi. Od roku 1870 byla zřízena četnická stanice.

V první polovině 19. století chodily děti do školy pouze do pětiletky, významným nadučitelem byl František Slavíček. Městští synkové navštěvovali německé školy v Poličce, Moravské Třebové nebo v Brně. V podstatě úředním jazykem byla němčina, všechny dokumenty byly psány německy. Z podnětu vlasteneckého faráře P. Jana Pleskače byla v lidech probouzena láska k rodnému jazyku a roku 1851 byl založen spolek Katolická jednota, jehož činnost však asi po třech letech ustala. Zato divadelní spolek založený v roce 1859 se těšil veliké přízni vlasteneckých obyvatel. Farář Pleskač, spolužák divadelníka V. Klicpery, překládal hry do češtiny a dokonce jednu sám napsal. Teprve roku 1878 došlo k úpravě staré školní budovy na obecní divadlo, jenž bylo po Brně druhé zděné divadlo na Moravě. Dnes nám ho připomíná pouze deska v parčíku pod kostelem a opona umístěná na půdě radnice.
Od roku 1861 se konaly v Olešnici zimní „Slovanské besedy“ na nichž se četlo z poučných i zábavných knih a zpívaly se národní písně. Roku 1863 vešel v život Čtenářský spolek, jehož předsedou byl Hynek Puchar. Spolek pečoval o obecní knihovnu, pro niž věnoval rozcházející se krejčovský cech značnou finanční částku. Knihy byly na faře a půjčovali je místní kaplani. Druhý spolek vzešlý z besed byl Zpěvácký spolek založený 1865 se zvoleným předsedou Antonínem Holcem a sbormistrem Františkem Slavíčkem. Harmonium za 130 zlatých bylo pořízeno ze sousedských sbírek. Pěvecký mužský spolek byl v roce 1886 obnovený pod názvem Dalibor, ženský sbor založený z podnětu učitelky E. Dřevíkovské nesl jméno Vlastimila.
Tělocvičná jednota Sokol byla založena roku 1869 a jejím starostou byl zvolen Hynek Puchar. Jednota měla 56 členů, z toho činných 24. Cvičilo se dvakrát týdně na zahradě hostince „U Tří ječných klasů“, kterému ale nikdo neřekl jinak než podle majitele – Puchárna. Sokolové se scházeli ještě každou neděli odpoledne, roku 1872 jim slečny Čápkovy vyšily prapor s nápisem „Tužme se! „ Jednota však neměla dlouhého trvání, protože po velkém požáru Olešnice roku 1873 byl založen Sbor dobrovolných hasičů a všichni sokolové do něj vstoupili. V době okupace (1940) musel být starý prapor, archiv i s dopisem M. Tyrše tehdejším správcem sokolského majetku odevzdán k likvidaci.
Zalesňovací a okrašlovací spolek založený z popudu Hynka Puchara roku 1878 se postaral o úpravu prostranství kolem kostelů, zalesnění pastviny Horka (1881), výstavbou cesty k Veselce, úpravou pastvin Oulehla, kdy přední Oulehla – dnešní Skalky – byly zalesněny v letech 1857-1860. V roce 1897 zde bylo upraveno výletiště Na Skalkách, kolem něhož byly vysázeny okrasné keře, zbudovány pohodlné stezky s dřevěnými lavičkami a nezbytné sociální zařízení. Slavnostního předání se zúčastnilo 3 000 občanů, jen název Šnelovka se vůbec neujal.

Snahy o výuku starších chudších dětí a zřízení Hospodářské školy měl P. Jan Pleskač. Škola se rozběhla v prosinci 1861, vyučovalo se v běžné škole vždy v neděli odpoledne. Zpočátku do ní chodilo 70 chlapců a dívek, později počty řídly a škola zanikla. Na místě dnešního kulturního domu stála továrna na bavlněné látky, kterou místní přebudovali na školu i s byty učitelů. V roce 1878 se začalo učit v pěti učebnách, roku 1883 měla škola 502 žáků. Časem ani tato škola nestačila a v letech 1908-1910 byla postavena na konci náměstí nová škola, jejíž mnohokrát přebudované třídy slouží dodnes.

Od roku 1857 měli evangelíci oddělený hřbitov od katolíků. Olešničtí evangelíci, kteří byli přifařeni k Prosetínu a od roku1857 k Rovečnému, hodně postrádali vlastní kostel, a proto pořádali sbírky mezi sebou i v okolních obcích. Roku 1860 byl položen základní kámen kostela na Palackého třídě – dnešní Rovečínské ulici. Dokončen byl v roce 1868, ale věž byla třemi zvony kvůli nedostatku peněž osazena až o 11 let později. Sbor byl osamostatněn v roce 1881, prvním farářem se stal František Ilek.

V letech 1888 byly projednávány návrhy o zřízení železnice Litomyšl – Polička – Olešnice – Tišnov, ale k realizaci nikdy nedošlo. V tomtéž roce byl také nákladem Občanské záložny zbudován vodovod se čtyřmi pumpičkami a s rezervoárem vody.  Na náměstí byla v roce 1891, na místě dřívější kamenné kašny, zbudovaná nová, s litinovou sochou nazvanou Panna.

Pokračování příště

Podle Pamětní knihy městečka Olešnice a Dějiny městečka Olešnice od Josefa Višinky a dále Město Olešnice Kapitoly z historie od PaedDr. Zdeňka Peši zpracovala Ivana Kozlová