V roce 2015 uplyne 62 let od události, která se stala v roce 1953 v obci Ústup, ale týkala se i některých okolních obcí. Pokud ještě žijí přímí účastníci a pamětníci, pokládáme za důležité uvést některé okolnosti, aby pro současné i příští generace byl zapsán dnes již zcela objasněný případ.

Ve věku devíti let jsem se svědkem této události stala i já. Byla neděle 8. února 1953, něco po páté hodině ranní. Na dveře našeho domu č. 28 někdo zatloukl. Když maminka otevřela, stáli před ní tři muži a hned se tlačili dovnitř, kde ve světnici ještě spali tatínek a všech osm dětí ve věku dva až dvacet roků. Vstoupili do světnice ozbrojeni samopaly, kterými mířili na tátu, a vyzvali jej, aby vstal, že půjde s nimi. Od tohoto okamžiku nastal zmatek a pláč. Započala domovní prohlídka celého stavení, která narušila běžný průběh ranních prací, jako bylo krmení hospodářských zvířat a koní, které měli kolem sedmé hodiny odjíždět na pravidelný sběr a odvoz mléka také z Rozsíčky a Crhova do olešnické mlékárny. Lidé přinášeli mléko jako každý jiný den, ale tentokrát je ozbrojený příslušník čekal před domem a dovnitř je nepustil. Je pravděpodobné, že ten den mléko nebylo sesbíráno ani odvezeno. Po skončení domovní prohlídky ještě proběhl soupis osobních věcí tatínka a sepsání protokolu, v němž jsou uvedeny dvě stranické legitimace, které jsou předmětem zabavení. Dále bylo zabaveno staré rádio; zůstalo sice na svém místě, ale nesmělo být používáno. Později byla stanovena cena 25 Kč a po zaplacení bylo opět uvolněno. Soupis bot a ošacení tatínka nebyl vzhledem k našim majetkovým poměrům obsáhlý a na písemné požádání se zdůvodněním potřeb tenkráte již dospělého syna byly svršky propuštěny z propadnutí.

Po sedmé hodině ranní tátu odvedli. Nikdo nevěděl kam, jen někteří občané, kteří v tu dobu šli do Olešnice na nedělní bohoslužbu, si všimli tří lyžařů a jednoho pěšího, který se brodil hlubokým sněhem. Neměli jsme žádné zprávy, jen se zjistilo, že vlastně byli zatčeni z obce tři, a to:

Toul Ladislav č. 6, zemědělec hospodařící na 17 ha půdy; Kalas František č. 28, zemědělec s 9 ha půdy a živnostník v povoznictví, toho času předseda Místního národního výboru Ústup; Toman Pavel č. 14, malozemědělec, toho času vykonával funkci tajemníka Místního národního výboru Ústup.

Přestala veškerá komunikace v obci, všichni žili ve velikém strachu. Velkou pomoc nám poskytovala rodina Tomanova č. 21. Po nějaké době přišel poštou balík a v něm ošacení, ve kterém byl táta odveden z domu. Ve dnech 17., 18. a 19. dubna téhož roku se konal vykonstruovaný soudní proces s "vesnickými boháči a kulaky" v Olešnici v sokolovně, který měl být výstrahou pro ostatní a posilou pro členy Komunistické strany Československa na venkově boskovického okresu. Vstupenky na soud obdržely manželky a dospělí potomci souzených, dále pak členové KSČ.

Podle účastnice Marie Tomanové, manželky zatčeného Pavla Tomana, byli zatčení přivezeni z Brna z vyšetřovací vazby skříňovým autem se zavázanýma očima. V sokolovně seděli na jevišti zády k hledišti. Denně byli takto transportováni. V tomto procesu bylo souzeno celkem deset obžalovaných i z okolních obcí, a to za velezradu a další trestné činy, jichž se měli dopustit tím, že se scházeli s agentem jménem Josef Matouš, který je naváděl k protistátní činnosti, a oni setkání s ním neohlásili.

Rozsudek byl vynesen dne 19. 4. 1953 takto:

Toul Ladislav 17 roků vězení, propadnutí poloviny majetku, peněžitá pokuta 50 000 Kč, ztráta čestných práv občanských na 10 roků, navždy zákaz pobytu v okrese posledního bydliště. Do výkonu trestu byl dle rozsudku zařazen do věznice Leopoldov na Slovensku. Styk s rodinou byl pouze písemný na povolení věznice. Návštěvu rodiny povolenu neměl. Ve vězení byl 7 roků a 3 měsíce. Z výkonu trestu byl podmíněně propuštěn 10. 5. 1960 na základě amnestie. Zemřel 2. 10. 1966 ve věku 66 roků.

Kalas František 10 roků vězení, propadnutí jedné osminy majetku, ztráta čestných práv občanských na dobu 10 roků. Do výkonu trestu byl dle rozsudku zařazen do NPT Ostrov. Styk s rodinou byl písemný s povolením věznice. Měl povolenu jednu návštěvu ve věznici na dobu 10 minut u zamřížovaného okna. Ve vězení byl 4 roky. Propuštěn byl podmíněně na základě rozhodnutí soudu v Karlových Varech dne 7. 2. 1957. Zemřel 2. 8. 1983 ve věku 77 roků.

Toman Pavel 5 roků vězení, propadnutí jedné osminy majetku, ztráta čestných práv občanských na 5 roků. Do výkonu trestu byl dle rozsudku zařazen do NPT Ostrov. Styk s rodinou byl písemný na povolení věznice, dvakrát měl povolenu návštěvu rodiny ve věznici, jedenkrát byl propuštěn k návštěvě rodiny. Ve vězení strávil 2 roky a 2 měsíce. Propuštěn podmíněně byl 9. 4. 1955. Zemřel 8. 4. 1984 ve věku 78 roků.

Všichni odsouzeni byli povinni nahradit náklady trestního řízení podílem stanoveným soudem a náklady související s výkonem vazby a trestu každý sám za sebe.

V roce 1990 byl vydán zákon č. 119/90 Sb., na jehož základě byli tito tři ústupští občané rehabilitováni. Rozsudek z 19. 4. 1953 pro trestný čin velezrady byl zrušen, jakož i další rozhodnutí v této věci na ně obsahově navazující, a to k datu, kdy byla vydána. Rehabilitace se však nevztahovala na trestný čin „porušení povinnosti veřejného činitele", který spočíval v „černé porážce vepře u Toulů a jejího zakrytí". Soud dospěl k názoru, že se „jedná o čin menší než nepatrné společenské nebezpečnosti", a proto od stanovení přiměřeného trestu upustil.

Na základě osobních zážitků a s použitím výpovědí p. Marie Tomanové (dříve Ústup č. 14) a p. Jiřího Toula (dříve Ústup č. 6) zpracovala Vlasta Kalasová-Mahrová (dříve Ústup 28)