Vždycky jsem si myslela, že „ZÁŘÍ“ prostě září. Ale prý název pochází od říje a vznikl ze slovního spojení za říje (během říje). A taky jsem si nikdy v kalendáři nevšimla, že 1. září připadá na stejný den v týdnu jako 1. prosinec. Ale co jsem si jaksi nemohla nevšimnout byl fakt, že 1. září se mi život obrátí téměř vzhůru nohama.

Jestli je pro někoho mezníkem leden, tak pro všechny školou povinné je to právě září. Měsíc změn a plánování, organizace a koordinace, kooperace a synchronizace. Též padají různá předsevzetí a sliby sobě samým, jak se správně postavit k povinnostem a úkolům, které se záhy přihlásí o pozornost. Ale také si vzpomínám na těšení se na nové věci a staré kamarády. A když pak vidím prvňáčky, jak si pyšně vykračují s novou aktovkou či batohem plným životně důležitých pastelek, tužek, pravítek a sešitů, zavzpomínám i já na svůj první den ve škole a vybaví se mi ten pocit nadšení a radosti.

A samozřejmě se mi vybaví milé i nemilé vzpomínky ze školních škamen (rozuměj lavic J) a přemýšlím, co mi škola dala, vzala, čím mě vybavila a o co mě ochudila. A taky s lítostí vzpomínám (ono to jaksi přichází s věkem), že jsem tu a tam měla být pečlivější a více naslouchat. Více se učit a zajímat. Neobracet tak často oči v sloup a neklást si stále otázky typu: …Proboha!!! A k čemu mi to asi tak v životě bude?...

Tady si dovolím být osobnější a uvést příklad. Nesnášela jsem botaniku a vše, co jakkoli souviselo s čímkoli, co se klube ze země. Jedny prázdniny jsme měli za úkol vytvořit herbář čítající asi 6 rostlinek vybraných ze seznamu. Já lamentovala a stěžovala si, proč a nač, a skuhrala a litovala se, neb jen pomyšlení na takový zákeřný úkol dokáže vyhnat bezstarostnou náladu. Ach jo, to jsou zase prázdniny… Nicméně jsem úkol byla donucena splnit a tuto vzpomínku na nutné zlo a příkoří jsem uložila v paměti někam dozadu do kapitoly Na mně páchaná příkoří.

A proč to všechno píšu? Kdo by to byl řekl, časem jsem k veškeré květeně a všemu zelenému našla cestu, vášnivě se zamilovala a propadla zahradničení, začala se učit jména všech těch krásek, poznávat je a rozumět jim (Proboha!!! Proč já jsem jen tehdy byla takový ignorant? ...). A s pokorou a studem jsem vzpomněla na herbář a to, že díky němu bez dalšího zkoumání a „googlování“ a všelijakých aplikací už dávno bezpečně poznám Kokošku pastuší tobolku, Bojínek luční a třeba Kozí bradu. A k čemu že mi to vlastně je? Třeba ten skvělý pocit, jé, to vím.

Jedna pranostika praví, že začátek září přináší lidem i hovadu zlé páry a mlhy. Tak já vám přeji, velkým i malým, mladým i zralým, aby toto září zářilo pohodou a klidem, hladkým přechodem k povinnostem a úkolům, aby překážky byly překonatelné a cíle dosažitelné. A ať nás pocit radosti z poznání provází celý život.

Galina Žílová