František Čuhel

JUDr. František Čuhel se narodil 12. listopadu 1862 v Olešnici na Moravě do protestantské rodiny. Jeho otec, též František, pocházel z nedalekého Bolešína a byl rolníkem a domařem. S Františkovou matkou Josefou, rozenou Hájkovou, se oženil v roce 1861.

Již od mládí vynikal mimořádným nadáním a hlubokým zájmem o studium. Po absolvování gymnázia v Brně vystudoval práva ve Vídni a v Praze, kde v roce 1886 získal doktorát. Roku 1889 se stal Čuhel koncipistou u obchodní komory v Praze, roku 1894 náměstkem sekretáře této komory a konečně roku 1898 druhým sekretářem této komory. Od konce 90. let 19. století se u něj začaly projevovat psychické problémy, které vedly k jeho předčasnému odchodu z obchodní komory do výslužby v roce 1903. Vrátil se zpátky do Olešnice a později přesídlil do Vídně. Jeho stav se postupně zlepšoval. Ve Vídni se roku 1908 stal úředníkem „Všeobecné pensijní pojišťovny pro soukromé zřízence“. Čuhel v průběhu svého života několikrát uvažoval o své habilitaci v oboru národního hospodářství na pražské univerzitě a o vysokoškolské kariéře. Navzdory svému intelektuálnímu potenciálu se mu nepodařilo prosadit na akademické půdě, což bylo způsobeno jak pracovní vytížeností, tak i zdravotními obtížemi.

Vedle své profesní dráhy se aktivně angažoval ve veřejném životě, zejména ve prospěch drobných živnostníků. Dělal přednášky. Pokusil se také o některé technické vynálezy, které, ač byly patentovány, se v praxi neosvědčily. V praktické činnosti se Čuhel zabýval zejména maloživnostníky a živnostenskými společenstvy, v kterých viděl významný hospodářský potenciál. Zabýval se také dostupností úvěrů právě pro maloživnostníky. Navrhl roku 1896 projekt na zřízení „Zemského jubilejního úvěrního fondu císaře a krále Františka Josefa I.“. Tento byl roku 1898 skutečně zřízen.

František Čuhel byl jedním z nejhlubších badatelů na poli ekonomie v Českých zemích. Bádal zejména o hodnotě a potřebách. Svými články přispíval do časopisů „Právník“, „Osvěta“, „Obzoru národohospodářského“ a „Hlasu národa“. Redigoval časopis „Nové Zprávy“.

Čuhel se zapsal do dějin především svým stěžejním dílem Zur Lehre von den Bedürfnissen („K nauce o potřebách“) z roku 1907, vydaná v Innsbrucku. V této práci se zabýval základními otázkami lidských potřeb a jejich významem pro ekonomickou teorii. Kniha se dočkala pozornosti i takových ekonomů jako byl Eugen Böhm von Bawerk. Čuhel se touto knihou zařadil mezi významné představitele rakouské ekonomické školy.

Jeho největším přínosem bylo formulování tzv. ordinální teorie užitku – tedy myšlenky, že užitek nelze přesně měřit čísly, ale lze jej pouze porovnávat (např. co člověk preferuje více či méně). Tento přístup se stal jedním ze základních kamenů moderní ekonomie, i když jeho význam byl plně doceněn až později.

Na Čuhlovo dílo navázali významní světoví ekonomové, například Ludwig von Mises, který jeho myšlenky dále rozvinul a pomohl uchovat jeho odkaz pro další generace. Čuhel byl citován i dalšími významnými osobnostmi ekonomie, což dokládá jeho mezinárodní význam, přestože za svého života zůstal spíše v ústraní.

Současníci o Čuhlovi hovořili jako o člověku mimořádně nadaném, hluboce přemýšlivém a intelektuálně založeném. Jeho život však poznamenaly nejen profesní neúspěchy, ale i zdravotní komplikace, které ovlivnily jeho další směřování.

Zemřel 3. prosince 1914 ve Vídni. František Čuhel je pohřben v Praze na hřbitově Šárka (v oddělení Dejvice I).

František Čuhel je dnes považován za jednoho z průkopníků moderní ekonomické teorie. Jeho práce předběhla svou dobu a ovlivnila vývoj ekonomického myšlení ve 20. století, zejména v rámci rakouské ekonomické školy.

Přestože byl dlouho téměř zapomenut, v posledních desetiletích dochází k postupnému znovuobjevování jeho díla a ocenění jeho významu. Dnes je na Františka Čuhla nahlíženo jako na jednoho z nejvlivnějších předválečných českých ekonomů, jehož jméno znají odborníci od Vídně až po Spojené státy.