Bohumil Člupek

Ing. Bohumil Člupek se narodil 20. října 1881 v Olešnici na Moravě v rodinném domě č.p. 84.

Maturoval na reálce v Prostějově a stavební inženýrství vystudoval na České vysoké škole technické v Praze (Ing.). Za studií vstoupil do Masarykovy realistické strany. 1903–06 pracoval jako asistent v Ústavu mostního stavitelství Vysokého učení technického v Brně, 1906–09 jako úředník na Ředitelství pro stavbu vodních cest ve Vídni.

V létě 1914 narukoval s domobraneckou inženýrskou rotou k ženijnímu ředitelství rakousko-uherské armády do Przemyślu (Přemyšlu), kde velel pracovní družině 8. fortifikačního okrsku a kde 22. 3. 1915 padl do ruského zajetí. V taškentském zajateckém táboře předsedal samosprávě, do československých jednotek se přihlásil již 1. 7. 1916 v Taškentu (Turkestán).

Do československé legie v Rusku byl zařazen 15. 10. 1917. Nejprve zastupoval sborového inženýra (por. technické služby), 11. 11. 1917 se stal vojenským inženýrem při sborovém inspektorátu (npor. technických služeb) a 13. 1. 1918 dispozičním důstojníkem velitelství sboru.

V květnu 1918 byl jmenován náčelníkem štábu úderné roty v Petropavlovsku, utrpěl úraz a po vyléčení ho Odbočka Národní rady československé na Rusi 17. 8. 1918 delegovala v hodnosti kapitána do Vysoké zásobovací rady spojeneckých vojsk. Od září se stal důstojníkem se zvláštním určením při štábu spojeneckých armád a československým zástupcem v Komisi pro rozmístění spojeneckých vojsk na Sibiři.

Registroval závody a inženýrskou výzbroj na obsazeném území v souvislosti s evakuací Čečkovy povolžské fronty a instalací nové týlové báze. Za inspekční cesty ho M. R. Štefánik určil svým dispozičním důstojníkem a inženýrem vlastní vlakové soupravy, tehdy dokončil obnovu trojicko-orské železnice. Od 17. 1. 1919 byl železničním expertem Vojenské správy československého vojska. V únoru se stal důstojníkem se zvláštním určením při štábu vrchního velitele M. Janina, zastupoval československé vojsko ve Spojenecké ubytovací komisi, od března současně v technickém výboru Spojeneckého železničního komitétu.

Od 5. 4. 1919 v hodnosti majora obdržel jmenování zástupcem vlády ČSR ve Spojenecké železniční radě. Jako zmocněnec ministerstva veřejných prací byl 26. 6. 1920 vyslán do USA (pplk.), odkud se v listopadu vrátil do vlasti ve funkci vrchního stavebního komisaře ministerstva obchodu při Ředitelství vodních cest.

Konec v legiích 14. 2. 1921, poslední hodnost: podplukovník. Demobilizován.

V červnu 1921 nastoupil jako vrchní technický rada v Kanceláři prezidenta republiky, s titulem vládního rady odešel v dubnu 1939 do výslužby.

Ve fondech Národního technického muzea v Praze je uložena jeho sbírka dokumentace ke stavitelství vodnímu, mostnímu a silničnímu v zahraničí, zejména v USA.
Do sbírek VHÚ v Praze byly v roce 2002 získány dvě unikátní dopisnice polní pošty, které odeslal Ing. Bohumil Člupek z obležené pevnosti Přemyšl na adresu Tomáše Člupka, učitele v Prostějově, Prostějov, Rejskova 24.

   

Dopisnice z Přemyšlu označené razítkem letecké pošty dnes představují ceněný filatelistický materiál. Prezentované dopisnice odeslal z obleženého Přemyšlu rodičům do Prostějova poručík Bohumil Otakar Člupek, který následující dvě léta strávil v zajateckém táboře ve Střední Asii. Na podzim roku 1917 se mu podařilo vstoupit do československých legií, kde sloužil především ve štábních funkcích. Domů se vrátil jako podplukovník.

   

V rámci legií Člupek vedl i složité vojenské operace. Jeho zkušenosti a přehled mu vynesly respekt mezi spolubojovníky. Jeho styl a důraz na preciznost pomáhaly prohlubovat úroveň vojenského myšlení v meziválečném období.

Bohumil Člupek pocházel z rodiny, která mu poskytla pevné hodnotové základy – uplatnil je nejen ve svém vojenském úsilí, ale i v životě mimo armádu. Nebyl jen úspěšným důstojníkem, ale i aktivním členem komunity, která usilovala o rozvoj československé armády a společnosti jako celku.

Bohumil Člupek zemřel 25. července 1953 v Praze.