Ladislav Tichý

Ladislav Tichý se narodil 27. března 1948 v Olešnici na pomezí Čech a Moravy rodičům Marie Tiché (rozené Benešové) a Ladislavu Tichému. Od útlého dětství toužil stát se knězem a projevoval zájem o církevní život i studium jazyků, učil se latinsky, německy a italsky. Byl premiantem na základní škole a ministrantem v kostele sv. Vavřince pod vedením farářů Leopolda Benáčka a Františka Kšicy. Vzhledem k tehdejším politickým poměrům nebyl přijat na gymnázium, a proto nejprve studoval střední zemědělskou a technickou školu v Ivančicích (obor mechanizace) a pak techniku na Vysokém učení technickém v Brně. Tento technický směr však neuspokojoval jeho hlubší církevní volání.  

   

V roce 1968, v souvislosti s Pražským jarem, využil otevřenou možnost studovat teologii a nastoupil na obnovenou Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu (teologickou fakultu) v Olomouci, která byla pobočkou litoměřické teologické fakulty. Po třech letech studia byl 30. června 1973 vysvěcen na kněze. Před nástupem do pastorace absolvoval dvouletou základní vojenskou službu, během níž tajně sloužil mše svaté.

Po vojně rok působil ve farnosti Staré Brno a následně jako kaplan v Třebíči. V roce 1978 se přestěhoval do Litoměřic, kde působil jako prefekt v kněžském semináři. Zde také zahájil doktorské studium, které absolvoval na teologické fakultě v Litoměřicích a v roce 1984 získal titul doktora teologie. V osmdesátých letech vyučoval latinu a biblické předměty, účastnil se mezinárodních teologických konferencí ve Vídni, Grazu, Brixenu či Trevíru.

Po sametové revoluci v roce 1989 se Cyrilometodějská teologická fakulta opět stala součástí Univerzity Palackého v Olomouci. Ladislav Tichý se významně podílel na jejím akademickém životě a od roku 1991 do roku 1997 byl děkanem fakulty. V akademickém prostředí pokračoval jako docent od roku 1993 a profesor od roku 2005. V letech 1997 až 2018 byl členem Vědecké rady Univerzity Palackého, od r. 1990 až do konce života byl členem Vědecké rady Cyrilometodějské teologické fakultu. Od poloviny 90. let vedl Katedru biblických věd a intenzivně se věnoval výuce i výzkumu ve Novém zákoně, zejména interpretaci evangelií, Pavlových listů a jazyku novozákonních textů. Od roku 2019 byl členem mezinárodní vědecké společnosti Studiorum Novi Testamenti Societas.

   

Pedagogická činnost Ladislava Tichého zahrnovala především novozákonní introdukci a novozákonní exegezi. Pro pokročilé studenty vždy také nabízel odborné semináře. Byl rovněž školitelem doktorandů. Všem studentům býval k dispozici ve svých pravidelných konzultačních hodinách.

Publikační činnost Ladislava Tichého byla rozsáhlá. Patří mezi ni významné odborné monografie, jako např. Slovník novozákonní řečtiny (2001), Úvod do Nového zákona (1992/2003), Chvála lásky (2008) či komentáře k listům Nového zákona. Je autorem řady odborných článků v českých i zahraničních teologických periodikách. Jako významný badatel v oblasti biblistiky byl nositelem a spoluřešitelem řady vědeckých grantů.

Kromě akademické činnosti se Ladislav Tichý výrazně zapojil i do církevního života. V roce 2000 mu byl udělen titul Monsignore a od roku 2008 byl sídelním kanovníkem olomoucké metropolitní kapituly u sv. Václava. Jako pedagog a badatel měl velký vliv na budoucí generace kněží i teologů.

Ve vzpomínkách kolegyní a kolegů z Cyrilometodějské teologické fakulty zůstává Ladislav Tichý příkladem pracovitého vědce a pečlivého pedagoga. Všichni obdivovali jeho vědeckou erudici a nesmírné jazykové schopnosti (sahající od klasických jazyků až k těm, které jsou dnes mezinárodně uznávané a pro vědeckou práci nezbytné). Pracovníci fakulty v něm vždy nacházeli člověka, který měl hluboké pochopení pro všechno, co život může přinášet.

Od bohoslovců dostal Ladislav přezdívku „Koloušek“. Dnes už nejde zjistit, kdo tuto přezdívku vymyslel. Všichni, kdo ji používali, se ovšem shodli, že skvěle odpovídala jeho příjmení a dokonale vystihovala jeho nenapodobitelný charakter. (zdroj: Petr Chalupa. Za Ladislavem Tichým. V Olomouci 4. března 2022)

Profesně působil až do roku 2021, kdy ze zdravotních důvodů ukončil svou činnost. Zemřel 1. března 2022 v Olomouci ve věku nedožitých 74 let. Jeho poslední rozloučení se konalo ve farním kostele sv. Mořice v Olomouci a následně v jeho rodné Olešnici, kde byl následně i uložen.