Jan Pleskač

Mezi významné osobnosti novodobé historie Olešnice patří bezesporu farář Jan Pleskač, který po téměř čtyřicet let výrazně ovlivňoval duchovní, kulturní i společenský život města. Byl nejen oblíbeným knězem a vzdělaným člověkem, ale také vlastencem, organizátorem kulturního života, podporovatelem vzdělávání a autorem divadelních her.

Narodil se 15. května 1797 v Třebíči. Gymnázium vystudoval v Jihlavě a následně pokračoval ve studiu bohosloví v Brně. Na kněze byl vysvěcen 15. května 1820. Po vysvěcení působil jako kaplan v Želetavě, Kučerově, Netíně a Lhotě u Jimramova. Roku 1834, po smrti olešnického faráře Václava Krennera, byl ustanoven farářem v Olešnici, kde setrval až do své smrti v roce 1873.

Pamětníci i dobové prameny Jana Pleskače popisují jako člověka mimořádně laskavého, vzdělaného a spravedlivého. Byl znám svou smířlivostí a tolerancí vůči lidem různých názorů. Jeho životní krédo znělo:

„Jsi-li nepřítelem myšlenky, nemusíš být nepřítelem člověka, který tuto myšlenku zastává.“

Právě díky této povaze byl velmi oblíbený nejen mezi svými farníky, ale i širokou veřejností v Olešnici a okolí. Aktivně se zapojoval do života obce a snažil se povznést místní společnost nejen duchovně, ale také kulturně a vzdělanostně.

Jan Pleskač patřil mezi významné podporovatele českého ochotnického divadla na Moravě. Sám psal divadelní hry a podněcoval vznik ochotnického spolku v Olešnici. Mezi jeho známá díla patří:

• Hrb a srdce
• Oklamaný ženich
• Oldřich a Božena
• Konec říše Velkomoravské

Vedle dramatické tvorby se věnoval také sběru lidové slovesnosti. Sepsal Moravské národní pohádky a pověsti (Z okolí Olešnického a jiných), které později vydal jeho přítel, kněz a spisovatel Beneš Metoděj Kulda.

   

Ještě koncem roku 1858 sehráli olešničtí ochotníci dvě česká představení: hru Čech a Němec od Jana Nepomuka Štěpánka a Divotvorný hrnec od Václava Klimenta Klicpery. Úspěch těchto představení povzbudil místní obyvatele k založení divadelní společnosti.

První olešnická ochotnická představení se hrála v právovárečném domě čp. 90, zvaném U Dobiášů, který vlastnil František Synek. Později úsilí místních divadelníků vyústilo ve zřízení samostatnějšího divadelního prostoru v budově bývalé staré školy vedle kostela. První představení v nově upraveném divadle se konalo 14. prosince 1879, tedy již po Pleskačově smrti. Hrála se historická hra Černá růže od Karla Sabiny.

Olešnické ochotnické divadlo bývá v této souvislosti uváděno jako významný kulturní počin regionu a podle místní tradice patřilo po brněnském divadle k nejstarším kamenným divadlům na Moravě.

Pleskačovi záleželo také na vzdělávání obyvatel. Roku 1861 inicioval vznik „Hospodářské a hospodyňské školy“ v Olešnici, která měla místní obyvatele seznamovat s moderním hospodařením, zdravotnictvím, včelařstvím či štěpařstvím.

Sám zde vyučoval přírodopis a stal se ředitelem školy. Výuka probíhala vždy v neděli odpoledne ve dvě hodiny. Do školy zpočátku docházelo asi sedmdesát chlapců a dívek. Vyučování zajišťovali místní vzdělanci a odborníci:

• P. Jan Pleskač – přírodopis
• kaplan Ignác Konečný – zeměpis
• nadučitel František Slavíček – psaní listin důležitých pro hospodářství
• podučitel Josef Vlk – počty
• MUDr. Václav Felkl – zdravotnictví
• Jakub Weiner – štěpařství
• František Venclovský – včelařství

Přestože škola začala slibně, zájem postupně opadal. Později ji navštěvovalo už jen asi dvacet žáků a na jaře do ní téměř nikdo nedocházel. Škola proto zanikla. Přestože škola existovala jen krátce, představovala významný pokus o povznesení vzdělanosti zdejšího kraje.

Za mimořádné zásluhy o rozvoj obce bylo Janu Pleskačovi dne 17. května 1864 uděleno čestné občanství Olešnice. Toto ocenění vystihuje, jak významnou roli v životě města zastával – nejen jako farář, ale také jako kulturní organizátor, vzdělanec a člověk veřejné služby.

Jan Pleskač zemřel 26. července 1873 v Olešnici. Jeho pohřeb se stal velkou událostí, které se zúčastnilo množství lidí z širokého okolí. Pohřební obřady vedl jeho synovec Jan Nepomuk Soukop.

Na jeho hrobě byla umístěna kovová socha vzkříšeného Krista s nápisem:

„Mezi ovečkami svými dřímá dobrý pastýř, kmet:
vodíval je půl sta let.
Pane, pastvinami tvými probuď jej zas, mocný Pane,
oslaven ať s nimi vstane.“

Text nápisu je připisován Janu Evangelistovi Soukopovi, autorovi známé církevní písně Ejhle, oltář Hospodinův září, kterou zhudebnil Pavel Křížkovský.

Jan Pleskač zůstává jednou z významných osobností historie Olešnice – jako duchovní správce, kulturní buditel, podporovatel vzdělanosti i člověk mimořádné lidskosti.