Jaroslav Pohanka

Příběh Jaroslava Pohanky (1924–1964) je příběhem neobyčejného talentu a píle. Tento olešnický rodák se stal jedním z nejuznávanějších muzikologů své doby, přičemž v cestě za poznáním staré hudby se spoléhal především na svůj vlastní instinkt a badatelskou vášeň.

Jaroslav Pohanka se narodil 29. června 1924 v Olešnici, byl pokřtěný 13. července 1924 v Českobratrském evangelickém kostele v Olešnici. Pokřtěn byl Františkem Hekem, farářem v Rovečném. Jeho otec, František Pohanka, se živil jako ladič pian, matka, Marie Pohanková, byla dělnice. Hudba jej obklopovala od dětství – hrál na klavír a později na violoncello.

Všeobecného vzdělání Jaroslav Pohanka dosáhl v obecné a měšťanské škole. Studium hudby započal v roce 1940 na Konzervatoři v Brně, které v letech 1943–1946 přerušil. Během revolučního roku 1945 působil jako Správní komisař v obci Ostrý kámen, okres Svitavy. Po návratu na brněnskou Konzervatoř roku 1948 vykonal státní zkoušku ze hry na klavír. Věnoval se také studiu kompozice a flétny. Dále se chtěl vzdělávat na vysoké škole, to se mu však nepodařilo, a tak všechny své muzikologické vědomosti získal samostudiem. Přesto se díky své píli a talentu vypracoval v jednoho z nejrespektovanějších odborníků své doby.

Od roku 1951 bydlel Jaroslav Pohanka v Brně. 13. září 1951 se oženil s Hedou Rozkošnou, s jíž se věnoval sběru lidové hudby a další muzikologické činnosti. Bydleli spolu v Brně na Slámově ulici, děti neměli, společný život zasvětili pouze hudbě.

Po absolvování brněnské konzervatoře vyučoval Pohanka hudební výchovu na Helfertově gymnáziu v Brně, a poté i na Základní odborné škole knihkupecké. V letech 1951–1961 zastával funkci ředitele na Základní hudební škole ve Šlapanicích. Od roku 1961 až do smrti pracoval jako odborný asistent v Moravském muzeu v hudebně historickém oddělení v Brně pod vedením dr. Theodory Strakové.

Hlavní náplní Pohankova života bylo shromažďování materiálů o staré české hudbě. Uměl dešifrovat staré notové zápisy i tabulatury a jeho zájem o hudbu byl tak obrovský, že muzikologii zasvětil celý svůj život.

Ve své činnosti Pohanka nezůstával jen u teoretických poznatků. Velmi často po objevení nové hudby, která ještě neměla příležitost zaznít na koncertním pódiu, organizoval s muzikology Janem Rackem a Thedorou Strakovou koncerty, na nichž se hrála díla staré české hudby v podání souboru Collegium musicum brunense, který v roce 1947 spoluzaložil. Ke koncertům Pohanka připravoval průvodní slova, také vedl mnoho přednášek a svými příspěvky přispíval i do rozhlasového vysílání. Rovněž působil jako sbormistr a dirigent pěveckého sdružení polských akademiků Jedność v letech 1949–1951.

Hlavním těžištěm Pohankovy práce se stalo Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea v Brně. Zde se věnoval mravenčí práci při katalogizaci a odborném zpracování hudebních sbírek. Jeho zásluhou byly identifikovány a zachráněny mnohé vzácné rukopisy, které by jinak upadly v zapomnění.

Stěžejní díla a edice:

• Dějiny české hudby v příkladech (1958): Monumentální antologie, která mapuje českou hudbu od nejstarších dob až po polovinu 19. století.
• Musica Antiqua Bohemica (MAB): Pohanka pro tuto prestižní edici připravil řadu svazků. Objevil a kriticky zpracoval díla autorů jako Pavel Josef Vejvanovský, Jan Zach, Antonín Filtz nebo Václav Jan Tomášek, čímž umožnil, aby se stará česká hudba začala znovu hrát v koncertních síních po celém světě.
• Výzkum loutny: Intenzivně se věnoval loutnovým tabulaturyám (např. z rajhradského kláštera). Jeho životním, leč nedokončeným projektem zůstala monografie Loutna a její podíl na vývoji instrumentální hudby v Čechách (kvůli předčasné smrti stihl dokončit pouze první díl věnovaný období do 16. století o rozsahu cca 200 stran strojopisu).
• Mezinárodní přesah: Jako uznávaný odborník připravil edici Mozartových kvartetů s dechovými nástroji pro prestižní nakladatelství Bärenreiter (Neue Mozart-Ausgabe).

Jaroslav Pohanka zemřel předčasně, po dlouhé a těžké chorobě dne 28. dubna 1964 v Brně ve věku nedožitých 40 let.

Více informací o životě Jaroslava Pohanky se můžete dosčíst v bakalářské práci Marie Holasové.