Antonín Hamsík

Profesor Antonín Hamsík se narodil 15. ledna 1878 v Olešnici (číslo popisné 124) v rodině chudého tkalce. Patří k nejvýznamnějším osobnostem české medicíny a biochemie první poloviny 20. století. Dne 18. 2. 1916 se oženil s Miladou Hoškovou, se kterým měli syna Mojmíra (1921 až 2007), který byl akademický malíř a restaurátor a dceru Miladu (* 26.12.1917).

Po maturitě na Slovanském gymnáziu v Brně (1896) studoval lékařství na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde 21. 6. 1902 přijal titul MUDr. Po klinických začátcích se brzy rozhodl věnovat teoretické a experimentální vědě. Už v roce 1913 se habilitoval pro lékařskou chemii.  

Roky 1916–1918 strávil jako vojenský lékař na frontě nebo v zázemí v záložních vojenských nemocnicích. V roce 1918, kdy už byl mimořádným profesorem, se vrátil na domovskou lékařskou fakultu, ale dlouho na ní nepobyl. Ještě v roce 1918 totiž byla v Brně založena Vysoká škola zvěrolékařská (VŠV) a pár měsíců poté i nová česká Masarykova univerzita (MU). Hamsík v roce 1919 opustil pražskou univerzitu a přešel do Brna. Tam už jako řádný univerzitní profesor hned začal budovat dva nové ústavy: Ústav lékařské chemie MU a Chemický ústav VŠV. Učil zpočátku na obou brněnských lékařských fakultách, později jen na MU, kde byl ve volebním období 1923/24 též děkanem lékařské fakulty. Věnoval se i vědecké práci.

V roce 1930 se vrátil do Prahy jako řádný profesor, kde nastoupil na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy jako přednosta Ústavu pro lékařskou chemii. V letech 1933–34 byl děkanem Lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Ústav řídil do roku 1939, kdy byl penzionován. Po válce byl od 1. června 1945 opět na fakultě, převzal Ústav lékařské chemie zrušené pražské Německé univerzity a založil tak II. ústav lékařské chemie – jeho přednostou byl až do roku 1948 kdy podruhé šel do penze. Do ústavu však nadále docházel, experimentoval a psal publikace, které uveřejňoval v renomovaných domácích i zahraničních časopisech. Jen od roku 1954 jich napsal deset, poslední z nich v roce 1962, kdy mu bylo již 84 let –⁠ byla to práce „Metallkomplexe des Glaukoporphyrins“ publikovaná v Hoppe-Seyler's Zeitschrift für physiologische Chemie. Úctyhodné!

Hamsík se věnoval základnímu i aplikovanému výzkumu v oblasti krevních barviv (hemoglobinu a jeho derivátů), enzymů a biochemických procesů. Studoval například lipázu a syntézu tuku, popisoval vlastnosti hematinu a prostetických skupin krevního barviva, a to i v rámci experimentálních prací, které významně přispívaly k rozvoji biochemie. Zajímaly ho též porfyriny připravené z krevního barviva a studoval jejich přípravu a vlastnosti. Popsal také přípravu globinu z krevního barviva.

Antonín Hamsík se intenzivně věnoval jak v Brně, tak v Praze výuce mediků. Napsal několik učebnic, jimiž nahradil poněkud zastaralou učebnici Ivana (Jana) Horbaczewského. Hamsíkovy učebnice z oboru lékařské chemie vycházely opakovaně, zejména jeho a Františka Šantavého „Biochemie“, která byla za jeho života vydána šestkrát. Byl spoluautorem i v dalších dílech a vydáních učebnice „Lékařské chemie“. Jeho pedagogický i odborný přínos se odráží v tom, že mnozí starší čeští lékaři a biochemici měli během svého studia jeho učebnice mezi základní literaturou.

Profesor Hamsík patřil k nejvýznamnějším představitelům české vědy ve své generaci. Byl člen Národní rady badatelské (1928) a mimořádný člen České akademie věd a umění (1939). Od 25. 11. 1954 byl zvolen akademikem ČSAV a získal akademický titul DrSc. Obdržel Medaili J. E. Purkyně a další ocenění za svůj vědecký a pedagogický přínos.

Prof. MUDr. Antonín Hamsík, DrSc. zemřel 20. října 1963 v Praze, jeho odborná i pedagogická práce zásadně ovlivnila vývoj lékařské chemie a biochemie v českých zemích.