Augustin Alois Neumann

Prof. ThDr. Augustin Alois Neumann O.S.A. se narodil 14. června 1891 v Olešnici. Byl římskokatolický kněz, člen řádu augustiniánů‑eremitů, významný církevní historik a spisovatel, řádný profesor Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Svým působením výrazně ovlivnil několik generací moravských teologů a historiků.

Po maturitě na První české reálce v Brně roku 1909 a zkoušce z klasických jazyků na prvním českém státním gymnáziu v Brně roku 1911 vstoupil do augustiniánského kláštera na Starém Brně, kde roku 1915 přijal řádové jméno Augustin. Po studiu na brněnském bohosloveckém učilišti byl 5. července 1916 vysvěcen na kněze. V roce 1922 získal stipendium Ministerstva školství a národní osvěty na studijní pobyt ve Francii, kde na Institutu catholique a École des chartes v Paříži prohluboval své vzdělání v pomocných vědách historických do roku 1923. Roku 1930 získal doktorát teologie (ThDr.) na teologické fakultě v Olomouci, kde byl jmenován asistentem. Roku 1931 byl habilitován, roku 1934 byl jmenován mimořádným a roku 1938 řádným profesorem církevních dějin na teologické fakultě v Olomouci.

Během války pracoval ve studijní knihovně v Olomouci, po válce ještě krátce vyučoval, ale na začátku školního roku 1946/1947 opustil pro nemoc akademickou činnost. Zemřel 26. prosince 1948 v Olomouci. Je pohřben v řádové hrobce na brněnském ústředním hřbitově.

Ovlivnil celou kněžskou generaci a podnítil zájem o církevní dějiny u řady pozdějších významných historiků, například Bohumila Zlámala, Metoděje Zemka či Rudolfa Zubra.

Neumann se soustavně věnoval dějinám augustiniánského řádu a husitskému období na Moravě. Vycházel přitom z nově zpřístupněných archivních materiálů, zejména z domácích a římských fondů.

Jako historik se specializoval na období, která byla pro české dějiny klíčová:

• Doba husitská a reformace: Jeho práce o českém husitství a o postavě Jana Husa patřily k nejobjektivnějším v tehdejší době.
• Moravské církevní dějiny: Nikdy nezapomněl na své kořeny a věnoval se výzkumu archivů moravských klášterů a farností.
• Zahraniční archivy: Podnikal náročné badatelské cesty do Vatikánu a dalších evropských archivů, aby tam vyhledával prameny k českým dějinám, které byly po staletí zapomenuty.

Napsal přes třicet odborných studií, monografií a historických článků, které pokrývají široké spektrum českých církevních dějin – od husitského období až po období novověku. Mezi jeho díla patří například studie o nových pramenech k dějinám husitství na Moravě, Ožehavé kapitoly z českých dějin církevních či Katolictví a naše národní osvobození. Mezi často uváděná díla patří například:​

• „Neznámá statuta moravská z 15. století“ (1919).​
• „České sekty ve 14. a 15. století“ (1920).​
• „Příručka českých dějin církevních pro katolické bohoslovce a kněze“ (1936).​
• V bibliografii se objevuje i práce „K dějinám husitství na Moravě“ z roku 1939.

Kromě vědecké kariéry se Neumann aktivně zapojoval i do kulturního života v Olešnici. V meziválečném období (uvádí se kolem roku 1923–1924) věnoval Neumann místní orelské jednotě kompletní loutkové divadlo. V tehdejší době šlo o velmi cenný dar, který sloužil k výchově a zábavě mnoha generací olešnických dětí. Loutkové divadlo bylo v té době nesmírně populární formou lidové kultury a Orel v Olešnici díky němu mohl pořádat pravidelná představení. Neumann si uvědomoval, že pro rozvoj městečka je důležitá nejen víra a práce, ale i kultura a smysluplné trávení volného času mládeže. Kromě daru loutkového divadla Jednotě Orel napsal v roce 1940 paměti „Z pamětí rodiny Neumannovy z Olešnice na Moravě“, které dokumentují místní rodinnou historii. Tato publikace je významná tím, že se věnuje nejen osobní historii, ale i společenskému kontextu Olešnice v první polovině 20. století.

Augustin Alois Neumann je významnou osobností nejen církevní vědy, ale i kulturní historie Moravy. Jeho práce přispěla k hlubšímu poznání českých církevních dějin i moravské duchovní kultury.