František Višinka

PhDr. František Višinka se narodil 9. září 1881 v Olešnici. Po gymnaziálních studiích, která absolvoval nejprve v Moravské Třebové a poté na klasickém gymnáziu v Brně, pokračoval ve studiu na Karlově univerzitě v Praze. Zde se věnoval především historii a zeměpisu, oborům, které později také vyučoval.

Svou profesní dráhu zahájil jako profesor na několika středních školách na Moravě, kde si získal uznání jako schopný pedagog. Během první světové války působil jako učitel na vojenské škole v Maďarsku, kde si osvojil maďarský jazyk. Tato znalost mu po válce umožnila nastoupit jako ředitel maďarské reálky v Bratislavě a následně pracovat na tamním ministerstvu školství. V této době byl rovněž přidělen školskému referátu v Bratislavě a pověřen dozorem nad učitelskými ústavy na Slovensku.

V roce 1926 byl jmenován ředitelem mužského učitelského ústavu v Brně. Díky svým bohatým pedagogickým zkušenostem a výborné orientaci ve školské administrativě byl koncem roku 1935 ustanoven zemským školním inspektorem pro Moravu a Slezsko. Za své zásluhy v oblasti školství obdržel titul vládního rady.

Vedle své pedagogické a organizační práce se věnoval také odborné a publikační činnosti. Přispíval například do Časopisu Matice moravské, kde publikoval studie zaměřené na regionální historii, mimo jiné práci „Panství pernštejnské v době kolem třicetileté války“ či „Pozemkový majetek v Lidéřovicích u Strážnice“. Zabýval se rovněž problematikou výuky dějepisu, o čemž svědčí jeho „Poznámky k dějepisnému vyučování na slovenských školách“.

K jeho odborné činnosti patří také studie „K přijetí pragmatické sankce na Moravě“, publikovaná v Časopise Matice moravské Brno (1912, s. 275-283). V této práci se František Višinka věnoval významnému historickému tématu spojenému s přijetím Pragmatická sankce na Moravě a jeho dopadům na tehdejší správu a politické poměry.

Ve své studii analyzoval dobové souvislosti i postoje moravských stavů a přispěl tak k hlubšímu poznání tohoto důležitého období habsburských dějin. Publikace je dalším dokladem jeho odborného zájmu o regionální historii a schopnosti propojit detailní archivní výzkum s širšími historickými souvislostmi.

Významná byla i jeho činnost spolková. V letech 1936–1942 stál v čele Musejního spolku, a to v nelehkém období protektorátu. Jako předseda se aktivně zasazoval o zachování činnosti spolku, podporoval vydávání odborných publikací, jednal s úřady i finančními institucemi a usiloval o šíření vlastivědných publikací mezi učitelstvem i širší veřejností. Jeho práce v této době vyžadovala nejen organizační schopnosti, ale i osobní odvahu.

K 70. narozeninám Františka Višinky vyšel článek ve Vlastivědném věstníku moravském (VI/1, 1951), který připomněl jeho rozsáhlou a přínosnou činnost pro české i slovenské školství i kulturní život.

František Višinka byl nejen schopným organizátorem školství, ale především inspirativním učitelem, který svým žákům předával hluboké znalosti i vztah k historii a zeměpisu. Mnoha budoucím učitelům ukázal směr jejich další profesní dráhy a významně přispěl k rozvoji školství na Moravě i Slovensku.

Stáří prožil ve svém rodném domě v Olešnici, kde ho pamětníci často vídali sedávat u okna s dýmkou. Zemřel 18. ledna 1963.