František Kšica

František Kšica patří k výrazným duchovním osobnostem novodobých dějin Olešnice. V olešnické farnosti působil půl století a zanechal po sobě hlubokou stopu nejen jako kněz, ale také jako člověk, který výrazně ovlivňoval duchovní, společenský i každodenní život města.

Narodil se 21. srpna 1922 v Pivonicích u Bystřice nad Pernštejnem v rodině krejčího. Po vysvěcení na kněze a po své primici v roce 1946 nastoupil do farnosti Olešnice jako kaplan. Po zatčení tehdejšího děkana Benáčka se stal administrátorem a následně olešnickým farářem.

Ve vzpomínkách pamětníků vystupuje František Kšica jako kněz přísný, ale zároveň laskavý, obětavý a neúnavný. Sloužil svým farníkům ve dne i v noci, doprovázel je ve chvílích radostných i těžkých a po celá desetiletí vedl děti, mládež i dospělé k víře, odpovědnosti a úctě k Bohu.

Velkou pozornost věnoval liturgickému životu farnosti. Každý den sloužil mši svatou, při pohřbech také zádušní mši, a nebylo výjimkou, že během dne odsloužil i několik bohoslužeb za sebou. Pamětníci zvláště vzpomínali na jeho májové pobožnosti, doprovázené mariánskými písněmi a poutavými promluvami, na adventní roráty i na křížové cesty, které sám vedl. Výrazně šířil úctu k Panně Marii, která byla jedním z důležitých rysů jeho kněžské služby.

Jako duchovní správce pečoval také o kostel a farní zázemí. V šedesátých letech nechal na faře vybudovat kotelnu a v kostele podlahové vytápění, po němž následovala nová dlažba. Do kostela byla osazena nová okna. V roce 1962 nechal zhotovit dva nové zvony, pojmenované Maria a Josef, odlité v Kovolitu v České u Brna. Zvony byly posvěceny a vyzdviženy do kostelní věže. Za jeho působení byla provedena také oprava střechy a položena nová krytina na hřbitovním kostele sv. Mikuláše. Zajistil rovněž kvalitní řezivo pro pozdější výrobu nových kostelních lavic.

Na chodu farnosti se spolu s ním podílela řada obětavých lidí. Pamětníci zmiňují například kostelníka Františka Vatlacha, který se staral o přípravu bohoslužeb, jeho manželku, s níž doma připravovali hostie pro potřeby kostela, nebo pana Aloise Šafaříka, bývalého křtěnovského mlynáře, který dlouhá léta zabezpečoval vytápění kostela.

František Kšica byl spjatý také s rodinným a společenským životem Olešnice. Při svatebních hostinách byl oblíbeným společníkem a dokázal vytvářet přátelskou atmosféru. V době totality pravidelně navštěvoval některé farníky v jejich domovech, kde je duchovně povzbuzoval a vedl ve víře. Podle vzpomínek Vladimíra Neumanna rád říkával, že má u nich doma „svou filiálku“.

Významnou událostí spojenou s jeho působením byla také příprava pocty olešnickému rodákovi prof. ThDr. Augustinu Aloisi Neumannovi. V roce 1990 začal František Kšica spolu se starostou Vladimírem Neumannem uvažovat o důstojném připomenutí této osobnosti. Počátkem roku 1991 společně navštívili olomouckého arcibiskupa Františka Vaňáka, který byl žákem prof. Neumanna. Arcibiskup Vaňák přislíbil návštěvu Olešnice a dne 9. června 1991 zde posvětil pamětní desku prof. Neumannovi. O tři měsíce později zemřel.

V dubnu a květnu roku 1991 se František Kšica účastnil jedenáctidenní mariánské pouti, která vedla přes Rakousko, Německo, Francii, Španělsko, Portugalsko a Itálii. Poutníci navštívili významná mariánská místa La Salette, Lurdy, Fátimu a Montserrat. Výpravy se zúčastnilo 47 poutníků, dva řidiči a pět kněží. Podle dochovaného záznamu byla cesta dlouhá přibližně 8 000 kilometrů a autobus nazval P. Kšica „putující kapličkou“. Během pouti kněží denně sloužili mši svatou a duchovní program byl pro účastníky důležitou součástí celé cesty.

František Kšica zemřel 7. března 1996 ve věku nedožitých 74 let. Odpočívá na olešnickém hřbitově, uprostřed svých farníků, kterým zasvětil většinu svého kněžského života.

V paměti Olešnice zůstává jako kněz pevné víry, mariánské úcty, pracovitosti a osobní obětavosti. Za padesát let služby v olešnické farnosti zapustil hluboké kořeny a stal se osobností, jejíž působení přesáhlo hranice kostela i své doby.