ĎÁBEL (čarodějná knížka)

U Čechovy chrástě na cestě od zákazníka, kterému měl mlít obilí, už bezmála za tmy, narazil mlynář holí na zvláštní předmět. Vzal jej do ruky, a jak se ukázalo, jednalo se o knížku. Velikostí se podobala modlitební. Pan otec se zaradoval, knih bylo mezi lidem po málu a zdaleka ne každý uměl číst. To dělalo z nálezu vzácnou věc.

Nahlas přelouskal první slova v latině a tu se v oblaku kouře a smradu ze síry objevili dva rohatí. Nebyl na ně vůbec pěkný pohled, a tak se nedivme, že se pan otec polekal. Rychle se však uklidnil, když se ho ten větší zeptal, čeho si žádá. Na poli za náhonem byly připraveny hromádky hnoje na rozházení, a protože mlynáře nic jiného nenapadlo, poručil, aby hnůj rozházeli než se vrátí z hrubé. Jak řekl, tak se stalo.

Když se vracel z kostela, bylo připraveno pole na orání. Tolik práce za chvíli! Zamyslel se mlynář, přemýšlel a řekl si, že vůbec nebude od věci čerty čas od času využít, když už mu skrze tu knížku musí sloužit. S tím vstoupil do mlýna. Také dva sousedé ze Křtěnova šli vedle pole z kostela, když si jeden z nich všiml, že je hnůj rozházen. Začal se o tom bavit s druhem a ten se mu vysmál. Na poli bylo práce pro jednoho na dva týdny. Soused se urazil a už je tu hádka. Z hádky rvačka a ze rvačky ubitý a utopený v náhoně. Tak skončila čertí služba. Pan otec dostal strach, aby se čerti jednou nepustili do něho, a tak knížku schoval a čerty už nikdy nepokoušel. Kouzelná knížka možná dodnes leží za některým trámem ve mlýně a čeká, až zase někdo bude chtít čertí služby.