HASTRMÁNKA (Vodník)

Tehdy přišel mladý vodník, a že bude o studánku se starým bojovat. Starý hastrman vylezl ze studánky. Ví, že na mladého drzouna jeho síly nestačí, že zde pomůže jenom dvakrát pečený chleba, který vodníkovi dodá sílu.

Rozhlíží se na kraji lesa a pak vidí hospodáře Halůzu, jak s koníkem oře úhor. Dojde k němu, kůň zastaví, ani se nehne. Pantáta kouká a po chvíli mu dojde, že před ním stojí hastrman ze studánky, o kterém už vyprávěla nebožka bába. Vodník se osmělí a žádá o dvakrát pečený chleba zítra ráno. Hospodář dooře a celou dobu přemýšlí o podivném setkání. Doma o něm řekne ženě a ta k snídani udělá misku topinek řádně česnekovaných.

Pantáta dojede doorat úhor a na kraji pole už stojí hastrman. S poděkováním vezme topinku a lačně si ji cpe do široké huby a pak ještě jednu a další. Potom vyzve Halůzu, aby jej následoval na kraj lesa a až bude poledne, aby se podíval do studánky. Bude-li voda červená, ať vezme nohy na ramena a víckrát ať se neukáže ani na poli.

Jak řekl, tak se stalo. Pantáta oře a k polednímu se jde podívat ke studánce. Mezitím dorazil mladý vodník z Podhrázského mlýna, skočil do studánky a voda začala vařit v divoké rvačce dvou hastrmanů. Vyjevený Halůza kouká do studánky a sleduje, zda se nezbarví do červena. Naštěstí nic takového. Ze studánky vyběhl zle dotrhaný vetřelec a jako žába skáče po potoku ke Lhotě. Ze studánky se do půl těla vynoří starý hastrman, který uhájil svoji studánku, za-hrozí za vodníkem a zdá se, že se usměje na Halůzu. Než se ponoří, slibuje, že od této chvíle budou mít lidé ze studánky vždycky dost vody. Halůza navíc měl na gruntě vždycky pěkné koně.