Josef Habanec

MUDr. Josef Habanec se narodil dne 17. března 1897 v Břeclavě (tehdy Lundenburg, v C.K.Rakousku – Uhersku). Jeho rodiče byli Jakub Habanec a Aloisie, roz. Černá z Krásna n / Bečvou.

Chodil do 5 tříd české obecné školy, poté v r. 1909 přestoupil do tehdy jediného německého gymnasia (K.K.Kaiserin Elisabeth Staats – Obergymnasium in Lundenburg), kde studoval s výborným prospěchem až do roku 1916, kdy byl ze sexty povolán na vojnu.

Sloužil jako jednoroční dobrovolník u českého třetího pluku v Brně a po výcviku odešel na ruskou frontu, kde po třech měsících přeběhl do ruského zajetí. Prošel napříč Ukrajinou a Ruskem, od Černého moře až po Finsko a od západní fronty v Haliči až po Vladivostok na Dálném východě Sibiře. Od konce roku 1917 již jako legionář, příslušník legie krále Jiřího z Poděbrad.

Vrátil se do Československé republiky koncem roku 1920, odmaturoval a zapsal se na Lékařskou fakultu University Karlovy v Praze, promoval 31. ledna 1925, jako důstojník pražské Divisní nemocnice.

V roce 1927 se usadil jako státní obvodní lékař v Olešnici na Moravě, kde se oženil a založil rodinu. 

Za druhé světové války, od roku 1944 se významně podílel na odboji za obnovu svobodného Československa a riskoval mnohokrát život svůj i příslušníků své rodiny. Po zásluze byl za svou vlasteneckou činnost vyznamenán presidentem Masarykem (I. světová válka) a Benešem (II. světová válka). Byl prvním předsedou Revolučního národního výboru v Olešnici na Moravě po osvobození v květnu 1945.

MUDr. Josef Habanec působil v Olešnici jako obvodní lékař více než tři desetiletí a kronika města Olešnice připomíná i jeho konkrétní pomoc domácímu odboji. Za okupace ošetřoval raněné a nemocné členy partyzánských skupin, poskytl lékařskou pomoc také zraněné parašutistce Nataše, která se ukrývala u Řehůřků. V noci z 28. na 29. ledna 1945 byl tajně přivolán do Louky, kde po střetu partyzánů s hlídkou ošetřil zraněné četníky (v kronice je zvlášť jmenován strážmistr Antonín Husička a smrtelně zraněný německý četník Schneider). 

Po osvobození 10. května 1945 přivítal rusky první hlídku Rudé armády a 13. května 1945 zahájil jako předseda Revolučního národního výboru slavnostní shromáždění občanů.

Vedle lékařské práce se aktivně zapojoval i do veřejného života obce, působil v místní pobočce Československého červeného kříže, v Tělocvičné jednotě Sokol a často vystupoval jako slavnostní řečník při veřejných příležitostech.

Jako člověk a lékař byl velmi oblíben. Medicínsky byl pronikavě vzdělaný a soustavně studující. Byl široce humanitně založen, mluvil německy, rusky, francouzsky, zčásti anglicky, znal vynikajícím způsobem latinu a zčásti též klasickou řečtinu. Měl intensivní sociální cit, byl nepřítelem nenávisti a bídy, zloby a pýchy, násilí a nespravedlnosti. Byl to muž humanitních myšlenek lidství, člověk moudrý, ušlechtilý a neskonale dobrý.