ZKAMENĚLÁ SVATBA POD LOUKOU (ženich a nevěsta)

Hradní čeleď je bez sebe starostmi jak nakrmit, uložit a posloužit urozeným pánům i paním. Zvláště tlustá kuchařka neustále plísní své pomocníky v kuchyni. Je zvyklá v kuchyni poroučet, takže ani správce bez jejího souhlasu do kuchyně nevejde, jak se bojí jejího jedovatého jazyka. Kuchařka je však na slovo vzatá a pán by si do kuchyně jinou nenasadil, i kdyby byla ze zlata.

Kuchařce se vůbec nelíbí, že mnoho pánů dává přednost vlastním kuchařům ve stanovém městečku, které v podhradí vyrostlo, a je rozhodnuta ukázat všem, jak má vypadat pořádná svatební hostina. Pomocníci přidávají do krbu pod rožně polena a snad neustálé peskování paní kuchyně je nutilo přikládat a přikládat bez ohledu na pečící se maso.

Co se mělo stát, stalo se. Z rožněné zvěřiny, s takovou péčí naložené, je škvarek na uhel spálený. Statná kuchařka ve vedlejší místnosti mohutně vdechla a začichala a hned věděla, kolik uhodilo. Jako bohyně pomsty zrakem probodla krčící se postavy pomocníků a vzkřikla: „Ďábel sám nám byl dlužný tuto svatbu, ať všichni svatebčané zkamení!"

Teprve k večeru si vesničané všimli při cestě v řadě stojících kamenů. To se rychle rozkřiklo a protože z panství utekla kuchařka, vzpomnělo pár jejích pomocníků v kuchyni strašlivé kletby. Zkamenělá svatba! To byl osud svatebčanů a důsledek kletby.