ZRÁDNÁ DĚVEČKA (Oběšená)

Mezi nejbohatšími ve vsi byl rychtář. Rychtář jednoho dne přijal do služby mezi čeleď děvečku, která přišla bůhví odkud, avšak na to se ve zmatku válečných let příliš nehledělo. Hospodář chtěl jednak pomoci nešťastné sirotě, za kterou se vydávala, jednak v děvčeti viděl vítanou pomoc pro hospodyni.

Brzy však poznal, že děvče je líné a pomalé, svárlivé a mezi čeleď, že vnáší klevety a pomluvy. Vyhnat ji nechtěl a na domluvy nedala, a tak se nedivil, když jí hospodyně vlepila pár facek. Ty políčky pálily děvečku jako oheň, zatvrdila se a přísahala sobě, že se za ně pomstí. Příležitost našla u rabujících Švédů.

Skupina kyrysníků, která doprovázela spížní vozy do Poličky, se vracela přes Bystré na Moravu. V polích za městečkem se jim do cesty postavila drobná dívčina. Veliteli jezdců, překotně vykládá o bohatství válkou ušetřené vesnice v lesích. O penězích, dobytku, zlatě ukrytém v lese. Tam a tam jsou lidé z vesnice, zrazuje děvečka, tam a tam se pase dobytek.

Pak už jde vše ráz naráz. Ryk boje, nářek umírajících a raněných, to je hudba v uších zkušených žoldáků. Velitel je nebrzdí a pozdě si uvědomí, že je třeba nechat někoho naživu, aby promluvil. Za hodinu je Kamenec v jednom ohni a jezdci shánějí do stáda dobytek, který našli přesně tam, kam je děvečka poslala.

Večer našlo pár žen s dětmi a dva ranění sousedi, kterým se podařilo utéci, jen dohořívající vesnici a na kraji lesa pobité přátele i bratry a otce. Nářek žen a dětí přivolal lidi z Nyklovic a dalších vsí. Ti pomohli pochovat padlé a postarali se o těch pár zbylých z Kamence. Někdo si vzpomněl na děvečku, kterou viděli lidé z Nyklovic sedět za švédským jezdcem, mnozí si vzpomněli na její zášť. Dali si vše dohromady a celý kraj se zvedl, aby ji nalezl a za její zradu potrestal. Děvečce se nedostalo trestu ani z rukou vrchnosti, ani z rukou lidu. Sama si v lese nad bývalou vsí Kamencem zadrhla kolem krku smyčku, ani ne tak z výčitek svědomí, spíše ze strachu před odplatou lidí.